Historie


"Čas má kapsy plné překvapení" - Jana Werich.

S T R U Č N Á    H I S T O R I E   M Ě S T A   P O Č Á T K Y – přehled dějin

     POČÁTKY  původně představovaly pouze trhovou vesnici. Dodnes je patrný starý půdorys osady – ulice podél cesty spojující Jihlavu a Jindřichův Hradec, rozšiřující se ve střední části s kostelem. Podle archeologických nálezů i písemných zpráv osídlení nesahá dále než do 2. poloviny 13. století. To jistě ovlivnil fakt, že se nacházíme na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce kolem 600 – 750 m.n.m., to znamená v oblasti, která k usazení příliš nelákala. Pravděpodobně i proto krajinu po celé 12. století a nejspíš i v 1. polovině 13. století pokrýval prales, tvořící přirozenou zemskou hranici s Moravou. Oblast se zalidnila až během německé kolonizace, která postupně pronikala proti proudům říček a potoků i do výše položených míst.
      Právě s prameny vodních toků souvisí i jméno našeho města, protože pramen je vlastně počátek každého potůčku, potoku, říčky...a v okolí Počátek jich pramení několik – od toho tedy Počátky. I přesto, že pověst zachycená v 17. století vypráví o tom, že jméno pochází od putování praotce Čecha do „země zaslíbené“. Při své cestě na horu Říp se údajně v jednom místě zastavil a prohlásil ho za počátek nové země, od čehož mělo být odvozeno i jméno založeného města.
      Nejstarší písemná zpráva v listáři Tobiáše z Bechyně pochází z konce 80. let 13. století (nejspíš se váže k r. 1289, který byl i jako podklad pro oslavy 700 let Počátek v r. 1989) a pojednává o klatbě, kterou vyhlásil biskup Tobiáš nad služebníky pasovského biskupa, když během bojů mezi králem Václavem II. a Závišem z Falkenštejna loupili na Počátecku, a o jejím zrušení.
      Těsně po přelomu následujícího století se z temnoty nevědění vynořuje první známé jméno počátecké vrchnosti. Je jím Vítek ze Švábenic, respektive jeho manželka Perchta z Kralovan, která mu přinesla Počátky věnem. Dovětek této zprávy upřesňuje, že přednostní právo na dědictví má její syn (zřejmě z prvního manželství) Vítek ze Šternberka. Pak se až v 50. letech 14. století uvádí jako majitel Štěpán z Březnice. Z této doby (1354 – záznam v erekčních knihách) pochází první zmínky o farním kostele sv. Jana Křtitele. Zpětně o něm uvádí informace i k r. 1273. Dalšími pány z Počátek se stali páni z Hardeka, ale ani oni nedrželi město dlouho. Dne 8. září 1389 došlo k prodeji a město (v této prodejní smlouvě se poprvé setkáváme s jejich označením jako města) přešlo do držení Jindřicha III. z Hradce, a tím následují dvě století na rod pánů z Hradce. Město postupně získalo mnohá privilegia a milosti  (vybudovat kolem města zděné hradby,         právo svobodné odúmrti, právo pivovárečné, práva jednotlivých trhů atd...),   které podpořily rozvoj města. Začínáme se také setkávat s městským erbem, do něhož vešel znak vrchnosti (zlatá hradecká pětilistá růže na modrém poli), a od r. 1551 dokonce s městskou pečetí.
      Páni z Hradce drželi město do r. 1604. V tomto roce zemřel poslední mužský potomek rodu, Jáchym Oldřich z Hradce a jeho smrtí vymřel po meči celý rod. Zůstala jediná žena jménem Lucie Otýlie provdaná za hraběte Viléma Slavatu. Na něj, a tím na rod Slavatů z Chlumu a Košumberka, přešlo celé hradecké dědictví včetně Počátek. Přesto Vilém Slavata po celý život považoval svou ženu za dědičku a sám ústně i písemně vystupoval jen jako její zástupce.
      Pod Slavaty Počátky přečkaly nešťastné 17. století. Nešťastné proto, že jeho první polovinu vyplenila třicetiletá válka, kterou dokonaly během druhé poloviny století opakované požáry. Roku  1653 uhodil blesk do kostelní věže, od ní chytil kostel a oheň se rozšířil na některé sousední domy. Další požáry postihly město v letech 1662, 1674, a nejspíše v 50. - 70.  letech ještě vícekrát. V roce 1688 se  přistoupilo k opravě – výstižněji řečeno k nové výstavbě – kostela sv. Jana Křtitele (do roku 1693). O rekonstrukci hradeb nás informuje klenák z horní brány s letopočtem 1701, který byl po jejím zboření zasazen do průchodu domu č. 9. V této době však už Počátky nepatřily Slavatům. Po smrti Leopolda Slavaty v roce 1691 se poslední mužský potomek rodu, jeho bratr Karel, který žil v karmelitánském klášteře, odmítl ujmout rozsáhlého hradeckého panství. Proto došlo k jeho rozdělení na pět dílů mezi rodiny sourozenců. Žirovnické panství s Počátkami tímto způsobem získala Anna Lucie Slavatovna  s manželem Adolfem Vratislavem ze Šternberka. Šternberkové se tak stali poslední počáteckou vrchností. Manželé potvrdili roku 1694 městu všechna předešlá privilegia, a v roce 1698 polepšili jeho městský erb, v němž spojili hradeckou růži a šternberskou hvězdou. Vznikl tak modrý štít polcený zlatou linií, v pravé polovině se zlatou osmicípou hvězdou a iniciály AV ( = Adolf Vratislav), v levé ze zlatou pětilistou růží a zlatým AL (= Anna Lucie). Přidána byla ještě koruna a po stranách dva andělé – štítonoši. Při některých menších příležitostech se dále užívala stará podoba erbu. Ta nová se však stala oficiálním znakem města a je jím dodnes.
      V 18. století Počátky pokračovaly v obnově města. Roku 1723 se nad město opět vztyčila věž a rekonstrukce se dočkaly i kostel Božího těla na hřbitově a kostel sv. Kateřiny v lázních za městem. V roce 1720 se na náměstí objevilo žulové trojboké sousoší s dominantou sv. Jana Nepomuckého. Honosné stavby poukazují na zlepšení finanční situace měšťanů, na níž se přičinila především četná řemesla. Zvlášť příznivé období zaznamenala výroba sukna, která získala významné odbytiště u armády.
      Roku 1783 měšťané využili uvolnění poddanských povinností za vlády Josefa II., z poddanství se vykoupili a zřídili si vlastní magistrát.
Vrchnosti zůstalo pouze patronátní právo, protože politickou a soudní agendu si začali obhospodařovat sami. Tento stav trval do revolučních událostí v polovině 19. století, přesněji do následné správní reformy celé monarchie. Po ní se základem správních obvodů staly soudní okresy – a o tuto instituci projevili zájem i v Počátkách. Koncem roku 1848 nabídli pro uvažovaný úřad prostory dosavadní radnice. Počátky byly skutečně ustanoveny za sídlo soudního okresu a podle předpokladu radních pánů to „zdejší obci“ opravdu prospělo. Podpořilo to předcházející rozvoj města, vycházející hlavně z místní řemeslné a později i tovární výroby. Politickou a hospodářskou prosperitu (byla pozdržena v roce 1821, kdy město z více jak 2/3 vyhořelo), doprovázelo rozšíření kulturní činnosti. Od 30. let 19. století jsou v Počátkách doložena divadelní představení, v 50. letech byl založen zpěvácký spolek, postupně zde začaly působit Čtenářská beseda, osvětový spolek Budeč, podpůrný spolek Berla a pochopitelně nesměl chybět Sokol. Z hospodářských spolků připomeňme třeba spolek Zvon, ale byly zde i spolky jako například Spolek pro okrášlování a ochranu domoviny Počátky nebo Kroužek rodáků a přátel města Počátky a mnohé další. Některé najdeme v Počátkách dodnes (divadelní ochotníci, požárnický sbor, včelaři, myslivci, rybáři...) a po jiných zbyly alespoň památky, které jejich činnost připomínají. Příkladem iniciativy a aktivity spolků, obecní správy i jednotlivců se mohou stát nové instituce a jejich sídelní budovy z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. Majestátně působí obě školy (bývalá obecná z let 1865 – 66 a měšťanská z roku 1899), nebo budova Záložny počátecké (1891 – 92). Zajímavá je kubistická stavba místní sokolovny (1927 – 28), nebo zdejší nemocnice, zřízené jako první na okrese (v letech 1870 – 73). Rok 1873 přinesl také zavedení dětské opatrovny a prvenství v oblasti si Počátky podržely například při založení muzea v roce 1892.
      Narušení směru rozvoje a společenského života představovaly pochopitelně obě světové války. Po roce 1948 ztratilo město svou okresní instituci – připadlo pod okres Kamenice nad Lipou (do roku 1960) a poté pod Pelhřimov.
      Jako v celém státě se začal klást důraz na výrobní proces a lidovost. Přednost byla dána praktickým hlediskům a účelnosti oproti zdobnosti předešlých věků. A takovou pečeť také zanechalo toto období na vzhledu města. Přibyly tovární haly pro průmyslovou i zemědělskou výrobu a díky pozornosti zaměřené na získání co největšího počtu bytových jednotek zděné a v 70. letech i panelové domy. V „AKCI  Z“ vyrostla uprostřed města budova mateřské školy a moderní sportovní hala. Každé období přidalo městu ulici rodinných domků, a tak se Počátky stále rozrůstaly...
      Čas plyne... přináší změny v politice, v technice, ve výrobě, v životním stylu..., každý postavený dům se stává svědkem těchto proměn. V obdobích příznivých dostane nový kabát, možná i patro a postupně se střídají jeho obyvatelé..., mohl by vyprávět, ale jen důstojně mlčí a snad jen čeká na pobídnutí, aby odkryl dávno minulé příběhy. Snad mlčí z obavy, aby mu neunikly dnešní události, které zasívají semínka toho, co se teprve stane...

Pramen:
MF DNES, 23. října 1999 - z materiálů Městského muzea v Počátkách.  

"Kousíček historie je tak vzácná věc, že si ji musíme velice vážit" -  Thomas Jefferson.